Historie kostela

ve třech jazycích

Památný kostel svatého Petra a Pavla na Mělníce patří svým založením k nejstarším kostelům v Čechách. František Palacký klade jeho založení spolu se zdejší kapitulou do doby kněžny Emmy (+1006), manželky českého knížete Boleslava II., který byl prvořadou zakladatelskou osobností druhé poloviny 10. století. Roku 973 založil pražské biskupství a klášter benediktinek u sv. Jiří na Pražském hradě, dále spolu s biskupem Vojtěchem benediktýnský klášter 993 a ještě v roce svého úmrtí 999 rovněž benediktínský klášter na Ostrově u Davle. Je proto velmi pravděpodobné, že také jeho manželka Emma, původem burgundská princezna, chtěla mít u svého nového hradu Mělníka důstojný stánek boží. Tato ambiciózní žena (vzpomeňme její ražby denárů s nápisem ENMA REGINA – CIVITAS MELNIC) byla velkou ctitelkou svatého Václava, a proto dala mantovským biskupem Gumpoldem sepsat k jeho poctě latinskou legendu, kterou vyzdobila iluminátorská škola v klášteře ve Fuldě. Na titulním listu klečí Emma u nohou svatého Václava. Je to vůbec první vyobrazení z české historie. Tato vzácná památka je dnes uchována v klášteře ve Wolfenbüttelu.

Architekt Kamil Hilbert, dospěl při studiu stavby mělnického kostela za jeho restaurace, prováděné v letech 1913 a 1914, ke zjištění, že nejstarší částí stavby je torzo románské věže, stojící v jihozápadním nároží chrámového půdorysu. Z poznatků, které přitom nabyl, položil původ věže do doby kolem roku 1000. Dále vyslovil předpoklad, že toto torzo patří jedné ze dvou věží původní románské trojlodní basiliky. Pro románskou výstavbu kostela svědčí též patka a dřík sloupku, které byly nalezeny při předešlé opravě chrámu v roce 1892. Tato patka se shoduje s šestnácti patkami sloupků v kryptě kostela sv. Václava ve Staré Boleslavi.

První písemné zmínky o mělnickém kapitulním kostele, tehdy pravděpodobně zasvěceném jen svatému Petru, jsou z doby krále Vratislava I. (1061 -1092). Další zmínku nacházíme k roku 1125, kdy věnoval kronikář Kosmas svou „Kroniku Čechů“ mělnickému proboštu Šebířovi (Severo praeposito ecclesiae melnicensi). I to je doklad stáří a významu mělnické kapituly. První přímá zpráva o mělnickém kostele pochází z roku 1172. Praví se v ní, že toho roku vyhořel po zásahu blesku starobylý mělnický kostel. Písemné prameny nám o existenci původního chrámu již asi více nesdělí, a proto nezbývá než spoléhat na archeologický průzkum v kostele i v jeho okolí. První větší průzkum zahájený architektem Kamilem Hilbertem v roce 1913 přerušila I. světová válka a o dalším částečném odkrytí podlahy v roce 1892 jsem se již zmínil.

Naději na nové poznatky vývoje této stavby naznačil záchranný archeologický výzkum vedený PhDr. Petrem Medunou v roce 2000 v souvislosti s pokládáním kabelu u velké věže. Závěr této kapitolky může tedy znít: původní mělnický kostel byl románský a pocházel pravděpodobně již z konce 10.století, případně prvních let století následujícího.

Ke gotické přestavbě románského kostela došlo ve 14. století. Svědčí o tom zbytky této výstavby v severní straně nynějšího presbytáře, na které upozornil Kamil Hilbert při restaurování chrámu v roce 1913. Viditelným dokladem této fáze stavebního vývoje kostela je dnešní sakristie, původně kaple Božího Těla, postavená před rokem 1330. Kaple byla tehdy přistavěna ještě k románskému chrámu, s jehož gotickou přestavbou se začalo teprve kolem roku 1380. Tehdy také dostala kaple Božího Těla za probošta Jana z Landštejna (+1389) dnešní podobu. Asi po sto letech následovala další etapa gotické výstavby chrámového trojlodí a velké věže. Tuto stavební fázi vedla huť královského stavitele Johanna Spiesse z Frankfurtu. Účast krále Vladislava II. Jagellonského a města jako donátorů stavby připomenul stavitel na svornících klenby jižní lodi vladislavským W a nejstarším známým výtvarným podáním městského znaku.

Hlavní chrámová loď byla původně nižší a dnešní podoby nabyla teprve při třetí, poslední gotické přestavbě kostela na začátku 16. století. Tuto přestavbu vedla huť dalšího královského stavitele, Benedikta Rieda z Pístova. Kostelu vtiskla dnešní podobu zejména vysokým presbytářem, vyzdviženým nad prostornou kryptou, která sloužila od počátku jako kostnice pro městský hřbitov u kostela. Velká, téměř katedrální okna krásně prosvětlují prostor oddělený od hlavní lodi širokým schodištěm. Vzhledem k této poslední gotické přestavbě zde chybí jinak obvyklý triumfální oblouk. Síťová klenba presbytáře je polychromovaná a nese datum 1533, okna mají plamínkové kružby. V hlavní lodi je klenba hvězdovitá.Nejvýraznější stavební částí viditelnou ze širokého okolí je chrámová věž. Pochází z druhé fáze gotické výstavby. Byla založena roku 1483 a dokončena, jak hlásá letopočet na nejvyšší římse, roku 1488. K letopočtu je připojen kryptogram IOHS CPR D FUTU MOR. ThDr. Antonín Podlaha ho přečetl takto: Johann Spiess z Frankfurtu stavitel. Pod velkým severním oknem se zachoval pískovcový reliéf znaku Českého království. Věž byla původně kryta gotickým jehlanem se čtyřmi menšími jehlany na postranních vížkách. Po velkém požáru kostela 8. července roku 1681 bylo gotické ukončení věže nahrazeno barokní cibulovitou bání krytou šindelem. Tím byl po tomto požáru pokryt místo původních prejz též kostel. V roce 1918 byl vichřicí sražen z věže dva metry vysoký dvojramenný tepaný kříž, který přitom prorazil střechu kostela. Věž zůstala bez kříže až do roku 1937, kdy bylo celé její zastřešení pro špatný stav krovu sneseno, zhotovena jeho přesná kopie a střecha věže potažena měděným plechem. Přitom byl znovu osazen zmíněný kříž jištěný bleskosvodem.

Zvony odlité s velkou pravděpodobností pražským zvonařem Egidiem – Jílkem se při požárů kostela roku 1681 roztavily. Teprve roku 1690 byly do věže vyzdviženy tři nové zvony z dílny mladoboleslavského zvonaře Jeana Pricqueye (rodem Francouze z Lotrinska). Dva z nich vyzvánějí dodnes, třetí byl zrekvirován za první světové války. Roku 1937 pořídil za něj náhradou nový zvon zasvěcený svaté Ludmile P. Václav Koníček, profesor reálného gymnázia ve výslužbě, správce kostela sv. Ludmily na Mělníce. Zvon vyrobila firma Herold z Chomutova. Ten byl opět zabaven pro válečné účely v roce 1942. Teprve 22. srpna 1993 byl litoměřickým biskupem monsignorem Josefem Kouklem vysvěcen a na věž vyzdvižen v pořadí již třetí zvon, zasvěcený svaté Anežce a Zdislavě. Zasloužili se o to varhaníci, ministři a farníci dary podle svých možností. Zvon vážící 650kg zhotovil Petr Rudolf Manoušek ze Zbraslavi. Je laděn do fis a opatřen elektrickým pohonem s možností programování času zvonění. Kdysi nejčastěji vyzvánějící zvony v sanktusní věži nad presbytářem se dnes nepoužívají. Nejstarší z nich je datován rokem 1410. V šedesátých letech dvacátého století prasknul a je dnes jako vzácná památka uschován. Z našeho kostela zřejmě nepochází, nepřečkal by požár z roku 1681. Spíše byl po zničení všech zdejších zvonů při tomto požáru kostelu darován. Sloužil dlouhá staletí nejen jako sanktusník, ale také jako umíráček. Další zvon, který dosud ve věžičce visí, byl darován kostelu z věže radnice, kde přestal plnit svou funkci – svolávání do rady.

Nynější měděnou krytinou byla sanktusní věž opatřena roku 1975, kdy byl odstraněn starý pozinkovaný plech z roku 1930.

Do pozlacené makovice věže byl pořízen pamětní zápis. Nutno připomenout, že kostel utrpěl značnou škodu při náletu na Mělník dne 9. května 1945. Byla silně poškozena střecha a vybita okna i s částí kružeb na jižní straně chrámu. Naštěstí však kostel ani věž nebyly přímo zasaženy. Letecká puma spadla do přilehlých Bernatových sadů.

Hlavní věž chrámu byla opatřena novou bílou fasádou v roce 1972. (Pro básníka Kamila Bednáře se stala „bílou labutí na zelených vlnách vinic“.) Práce na věži byly provedeny brigádnicky. Hodnota díla činila 700.000 Kč. Podobným způsobem byla opravena také v roce 1977 fasáda na kostele. Při této příležitosti byl nad štítem sakristie pod bustou patronů kostela, sv. Petrem a Pavlem (dílo Vojtěcha Suchardy), přečten tento nápis: „Obnova tohoto chrámu Páně započala za infulovaného probošta Monsignora Josefa Bernata r. 1910 zesílením základů. Od roku 1913 opravováno průčelí.“

Koncem devadesátých let 20. století byl prejzami nově pokryt presbytář a opravena střecha nad loděmi. Počátkem 21. století došlo k novému zasklení všech oken chrámu, pořízení umělecké mříže k zajištění jižního vchodu, k opravě varhan a otevření krypty v severní předsíni kostela. Stalo se tak dne 19. října 2001, kdy byl odsunut náhrobní kámen z červeného sliveneckého mramoru, který kryl vstup do čtvercové hrobky s omítnutými stěnami i hřebínkovou klenbou. Podrobnější průzkum tohoto pohřebního místa může v budoucnu objasnit identitu zde pohřbených osob a jejich vztah ke kostelu.

Mělnický chrám sv. Petra a Pavla s mohutnou věží – zvonicí vytváří dominantu města nad soutokem Labe a Vltavy, je vzácnou památkou na naše předky a jejich touhu po směřování „supra naturam“.

František Purš

 

Die Kirche St. Peter und Paul in Melnik gehört zu den ältesten Kirchen Böhmens. An der Stelle des jetzigen Gotteshauses stand ursprünglich romanische dreischiffige Basilika mit zwei Türmen aus Kalkstein, die Dank ihrem Weiss in die weite Gegend strahlten. Eine der Türmen ist noch heutzutage bis zum Hauptsims erhalten. Die Aufbau, die diesen Rest des ehemaligen Turmes krönt, wurde während der Restauration der Kirche in den Jahren 1913 – 1914 vom Architekten Kamil Hilbert (Er hat im Jahre 1929 die Aufbau des Veitsdomes in Prag-Hradschin beschlossen) durchgeführt. Diese romanische Kirche wird in das Ende des 10. oder am Anfang des 11. Jahrhunderts datiert. Die erste Erwähnung über die Existens der Melniker Kirche stammt allerdings erst aus dem Jahre 1172, wann, laut der ersten schriftlichen Nachricht, die altertümliche Melniker Kirche vom Blitz getroffen niederbrannte.

Im 14. Jahrhundert kam es in Melnik zum Umbau der romanischen Basilika zur gotischen Kirche. Aus dieser Zeit stammt die heutige Sakristei, früher Kapelle des Fronleichnams. Die jetzige Kirche wurde in dem letzten Viertel des 15. und am Anfang des 16. Jahrhunderts durch königliche Baumeister Johann Spiess und Benedikt Ried erbaut. Obwohl die Kirche viele Baustile zu besichtigen bietet und sogar ein Lehrbuch der historischen Stile ist, sieht sie im ganzen sehr harmonisch aus. In der Nähe der Kirche befand sich im Mittelalter eines der ältesten Domkapitel Böhmens. Seinem Probst, namens Severus (Šebíř), widmete im Jahre 1125 der älteste tschechische Chronist Kosmas seine wertvolle lateinische „Chronik Bohemorum.“ Severus war der erste bekannte Probst des Melniker Domkapitels.

In dem südlichen Nebenschiffe steht zu dieser Zeit ein schönes Barockkasten der Orgel aus dem Jahre 1712, die nach gerade beschlossener Restaurierung (natürlich mit neuem Instrumenten) auf dem Chor wieder spielen kann.

Der von weitem sichtbare Turm der Kirche ist sowie die Kirche im spätgotischen Stil erbaut. Der Hofbaumeister des böhmischen Königs Wladislaw II. Jagello (1475 – 1516) Johann Spiess aus Frankfurt, beendete den Bau des Turmes mit dem Hauptsims im Jahre 1488. Dieses Jahr und der Name des Meisters des Turmes sind wie Kryptogramm an dem Hauptsims noch heute gut leserlich.

Der Turm ist bis zur Spitze des zweiarmigen Kreuzes 60m hoch. Nach dem großen Feuer, der die Kirche im Jahre 1681 betroffen hat, bekam der Turm anstatt der hohen gotischen Pyramide mit vier kleineren Pyramiden in den Ecken die heutige Bedachtung – das Barockzwiebeldach. Im Jahre 1937 wurden die Schindel auf dem Turme für Kupferblech ausgetauscht. Die Galerie, die sich in der Höhe der Turmuhr befindet, bietet den Besuchern eine wunderschöne Aussicht auf alle Weltseiten, vor allem aber auf die zwei größten Flüsse Böhmens, Elbe und Moldau, und in die Elbelandschaft mit dem Georgsberg, bis zu den Kegeln der Mittelgebirge am Horizont. Im dritten Stock des Turmes befinden sich drei Glocken. Zwei Glocken stammen aus dem Jahre 1690.

Der Glockengießer Jean Pricquei hat sie in der Stadt Mladá Boleslav gegossen. Die kleinste Glocke wurde erst im Jahre 1993 in den Turm erhoben. Sie wiegt 650kg und kann elektrisch angetrieben werden. Sie wurde in Zbraslav bei Prag von Petr Rudolf Manoušek gegossen.

Gleich unter dem großen Fenster an der Nordseite des Turmes befindet sich in den Sandstein gehauen das Wappen des Königreichs Böhmen. Der Turm der St. Peter und Paul ist seit vielen Jahrhunderten Wahrzeichen der Stadt am Zusammenfluss von Elbe und Moldau geworden.

František Purš

The memorable Saints Peter and Paul church in Mělník is, because of its foundation, one of the oldest churches in Bohemia and František Palacký puts its and its local chapter’s foundation in the period of the Duchess Emma († 1006). Emma was the wife of the Czech Duke Boleslav II, who was a main founding figure of the second half of the 10th century. Therefore very probably, his wife Emma, originally a Burundian princess, also wanted to have a dignified God’s residence near her new castle in Mělník.

Architect Kamil Hilbert studying the building of Mělnik’s church during its renovation carried out in 1913 and 1914 came to the conclusion that the oldest part of the building was a fragment of a Romanesque tower standing on the south-west corner of the Minister’s ground plan. Because of this he assessed the origin of the tower as 1000. Then in addition he assumed that this fragment was one of the two towers of the originally Romanesque three-naved basilica.

The little stoup’s foot and shaft, which were found during the previous repairs of the Minster in 1892, proves the Romanesque origin of the church. The earliest references to Mělnik’s chapter church, probably consecrated at that time only to Saint Peter, are from the reign of King Vratislav I (1061-1092).

Other references are found in 1125, when chronicler Kosmas dedicated his “Chronicle of the Czechs” to Melnik’s provost Šebíř (Severo praeposito ecclesiae melnicensi). This is also proof of the age and importance of Mělnik’s chapter. The first account of the Mělnik church is from 1172. It says that in 1172 the ancient Mělnik church burnt down after being struck by lightning.

The Gothic rebuilding proceeded in the 14th century. This is proved by fragments of this construction on the north side of the present presbytery, which were pointed out by Kamil Hilbert during the renovation of the Minster in 1913. The visible signs of this stage of the building process of the church are the current sacristy, originally a chapel of God’s Host built before 1330.  The chapel was at that time an annexe of the Romanesque Minster, of which the Gothic reconstruction was only started in approximately 1380.

Then, in the days of the provost Jan from Landštejn († 1389), the chapel gained its current shape. About one hundred years later the next stage of Gothic building of the three naves of the temple and the large tower occurred. This stage was managed by master builder Johann Spiess from the Frankfurt Royal Works. The sponsors King Władysław II Jagiellończyk and the town are remembered on the south nave keystones with the Wladislavian W and the oldest known artistic presentation of the town’s emblem. The main nave of the temple was originally lower and it only gained its current shape during the third, last Gothic reconstruction, at the beginning of the 16th century. This stage was carried out by another master builder Benedikt Ried from the Pístov Royal Works.

Large, almost cathedral like windows wonderfully brighten the interior separated from the main nave by a wide staircase. Because of this last Gothic reconstruction the usual triumphal arch is missing. The presbytery net vault is multi-coloured and bears the date 1533, the windows have small flame traceries. The main nave has a stair vault.

The most noticeable part, which can be seen from many miles away, is the Minster tower. It was built during the second Gothic construction. Its foundations were laid in 1483 and the whole building was finished in 1488 as marked on the highest cornice.

The Bohemian Kingdom sandstone relief emblem is preserved under the great north window. The tower was originally covered with a Gothic pyramid and four smaller pyramids on the little side towers. After a big fire on the 8th July 1681 the tower Gothic ending was replaced by a Baroque onion-domed cupola covered with shingle.

During the fire in 1681 the bells, most probably made by the Prague bell founder Egidie-Jílek, melted and it was only in 1690 that three new bells were hoisted in the tower from the Mladá Boleslav’s bell founder Jean Pricquey (of French origin from Lorraine).

Two of them are still chiming to this day. The third one was requisitioned during the First World War. In 1937 Father Václav Koníček, a retired professor and Mělník’s Saint Ludmila’s church curator, acquired a new bell consecrated to Saint Ludmila.

The bell was made by the Herold company from Chomutov. It was again confiscated for the war in 1942 and it was only on the 22nd of August 1993 that the Litoměřice bishop Monsignor Josef Koukl consecrated a third bell to Saints Anežka and Zdislava and mounted it in the tower.

This was only possible because of the gifts of organists, ministers and parishioners who all gave what they could. The bell weighing 1,433 pounds (650 kg) was made by Petr Rudolf Manoušek from Zbraslav.

The Minster of the Mělnik Saints Peter and Paul with its mighty bell tower is a dominant feature of the town at the confluence of the Vltava and Labe and is a treasured memory of our antecedents with their desire for a “supra naturam” direction.

František Purš