Kostel sv. Ludmily

Proto byl roku 1895 kostel uzavřen a pohřby z města byly vypravovány z prostoru mezi dvěma pilíři vrat vchodu na hřbitov nesoucími empírové vázy. Pouze kněz směl vstoupit do sakristie za účelem převléknutí. Na jaře 1896 roku shlédla kostel komise a na základě jejích pokynů byl objednán restaurační plán. K dohotovení však došlo z různých příčin až roku 1899 a ke schválení místodržitelstvím v  roce 1903 – sedm let po komisi, která zjišťovala na místě stav věcí. Dne 5. června 1906 byla skutečně přestavba zahájena. Nejméně se dotkla sakristie a polygonálně zakončeného presbytáře, na němž bylo pouze zvětšeno segmentem zakončené okno. V lodi byla okna upravena stejným způsobem a jejich počet byl zvýšen o jedno na pět. Strop lodi byl řešen jako dřevěný záklopový. Návrh konzervátora Antonína Wiehla na postavení nové izolované věže u kostela sv. Ludmily spolu s rozpočtem vzala městská rada na vědomí dne 9. července, č. j. 3277. Cituji: „Vzalo se s pochvalou na vědomí, s přáním, aby podstavec byl o 50 cm vyšší, vchod doň ze zadu a věž situována naproti vratům.“ Dne 16. července byla legalizována stavební smlouva mezi proboštem a stavitelem Karlem Novákem, v níž se stavitel zavazuje do 31. října stavbu kostela sv. Ludmily dokončit a za ní po dobu 3 let ode dne kolaudace počínaje garantovati (ručiti). Pan probošt pak po bezvadné kolaudaci vyplatí panu Karlu Novákovi 90 % jeho pohledávky, ostatních 10 % teprve potom, když po uplynutí tří let při „superkolaudaci“ nebudou shledány žádné vady či nedostatky.

Jelikož stará zvonice byla v přímém spojení s kostelem a byl z ní také přístup na půdu kostela, což nová zvonice přirozeně neumožňovala, byl pro přístup na kruchtu a na půdu postaven zvláštní věžovitý přístavek s točitým schodištěm. Do nové dřevěné zvonice zhotovené podle návrhu architekta Antonína Wiehla byl zavěšen Brikcího zvon z roku 1598. Druhý zvon, přelitý roku 1822 zvonařem Karlem Belmannem v Praze byl rekvírován v první světové válce.
Výstavbou nové věže a nového přístupu na kůr a půdu stoupl ovšem původní rozpočet 19.967 K 68 hal. na 27.192 K a v tom nebylo započítáno vnitřní zařízení. Tím se zcela vyčerpaly všechny úspory uložené v mělnické spořitelně, a proto byla zahájena sbírka, kterou vykonalo pět párů mělnických dam. Ta vynesla částku 1.593, 98 K. Nemalou částkou přispěli na obnovu kostela sv. Ludmily též liberečtí Češi, kteří s láskou vzpomínali na svého bývalého kaplana Josefa Bernata, jediného českého kněze v německém prostředí.  
Benedikace (posvěcení) kostela se konala dne 15. září 1907. Za připomínku stojí též tehdy nově provedená výzdoba interiéru. Malbu provedli pražští umělci Antonín Urban a Otakar Skůček (figurální část).
Nejstarší památkou v interiéru kostela je mramorový náhrobník z 1599, který označoval místo posledního odpočinku rodiny mělnického měšťana Sixta Dvorského. Při přestavbě kostela byl vztyčen a stojí vedle hlavního vchodu, který se otvírá z Pražské ulice. Dva oltáře, oba s námětem ze života sv. Ludmily, tvořily spolu s kazatelnou z 1699 jednoduchou výzdobu kostela. Na dřevěné kruchtě byly instalovány menší varhany, které údajně původně patřily kostelíku sv. Jana Nepomuckého na Chloumku. Po opravě v 1906 plnil kostel opět funkci místa posledního rozloučení se zemřelými. Od roku 1910 se zde však také konaly nedělní bohoslužby pro studenty nově založeného komunálního gymnázia (pozdější Státní reálné gymnasium v Mělníku). Sloužil je profesor náboženství a německého jazyka na zmíněném ústavu P. Václav Koníček. Na zdejším kůru zasedal za hrací pult varhan student gymnázia Jaroslav Krombholc, pozdější šéfdirigent opery Národního divadla v Praze.
Pověstný zub času pracoval nemilosrdně na kostele sv. Ludmily i v dalším období. Střecha krytá prejzovou krytinou byla silně porušena, velká část jí chyběla a stávající byla z velké části uvolněna. Fasáda zdí kostela byla opadaná, okapní žlaby zcela prorezivělé. Na výzvu litoměřického biskupa msgre Štěpána Trochty byla za pomoci věřících zahájena generální oprava. Hlavní práce začaly 10. května a celá akce byla skončena 10. srpna 1969. Stavební dozor měl ing. Karel Timich, celou opravu zajišťoval administrátor P. Václav Sikyta.
MěNV Mělník obstaral nedlouho potom (1970) obnovu pláště dřevěné zvonice u kostela. O dvacet let později (1990) byla sanktusní věž nad presbytářem opatřena měděným plechem místo dosavadního zkorodovaného pozinkovaného a do makovice věže vložen pamětní zápis. Pro nedostatek kvalitní krytiny byla střecha pokryta betonovými prejzy, což se uskutečnilo za pomoci salesiánské mládeže. V té době působili na Mělníce salesiáni v čele s P. Jozefem Kujanem. V interiéru kostela byla přitom vyměněna elektrická instalace dimenzovaná tak, aby bylo možno kostel temperovat elektrickým vytápěním. Kostel sv. Ludmily má podlahu pod úrovní okolního terénu, a proto již při restauraci v roce 1906 byl na jižní straně lodi vybudován odvzdušňovací kanál. Ačkoliv byl při dalších opravách obnovován, vlhnutí zdí nezabránil, a proto provedla odborná firma Dealqual celkovou injektáž obvodových zdí proti vlhku a jeho vzlínání. V nejnovější době se dočkala celkové obnovy šindelového pláště také dřevěná zvonice u kostela. Stalo se tak v letech 2004 a 2005.
V současné době probíhá oprava kamenného podstavce zvonice. Finančně jsou opravy zajišťovány z prostředků Římskokatolické farnosti – Proboštství Mělník, z Programu regenerace městských památkových zón, Středočeského kraje, města Mělník a Mělnického osvětového a okrašlovacího spolku.

František Purš